Ale od té chvíle, co jsme sem přijeli, mám nějaké tušení.

Vím to. Je všude, kam se podívám. Všude je jeho debilní úsměv.

Protože když spím, tak sním a když sním, tak vidím ve zpětném zrcátku Andrewovu tvář.

Tak jako dnes, pořád vidím ty samé čísla, o kterých jsem ti říkala. 8, 14, 22.

Jako ti ptáci ve zdi a... ty dveře, které vídám...